letko.net

Čluny a hřebíky

aneb co člověk potká v říjnu na silnici.

24. října 2005 jsem se probudil do normálně zamračeného dne, jakých tu v poslední době bylo více. Avšak cosi bylo jinak. Venku padal sníh. Teploměr ukazoval žádný stupeň, tedy řečeno exaktně 0 stupňů. Netrvalo to dlouho a kolem poledního to venku opravdu vypadalo jako o českých Vánocích. Ani nevím, co mi ty Vánoce tak připomnělo, jestli ten břečkovitý nádech.

Do druhého dne už bylo vše bílé a sníh se pořád sypal. Přes noc se k tomu ovšem přidal krásný pětistupňový mráz, a tak když jsem se do té vánice druhého dne vydával, hnán touhou po vzdělání, zjistil jsem, že to pěkně klouže. Přes den se na chvilku ukázalo i slunce, které zkázu dokonalo. Třetí den nazývejme ledovým. A tady se dostávám k těm hřebíkům. Finové houfně přezouvali své miláčky. Místní zimní pneumatiky jsou opatřeny hřeby. A hned v prvních opravdu zimních dnech se uchytili. Když jsme se šli s Tomášem projít a loučili se u jedné z místních křižovatek, bylo se opravdu nač dívat. Z aut, které měli pouhé pneumatiky se stávali řízené a v případě absence ABS neřízené projektily. Ovšem co bylo zajímavé, řidiči ani řidičky neměli ony vystrašené pohledy, které znám z českých kluzkých silnic, prostě normál, jen se o nic neopřít a jedem dál.

Druhým artiklem, který byl v poslední době na silnici často k vidění byly čluny. Jen co kalamita opadla a silničáři vysypali několik tun čehosi na vozovky, Finové začali zachraňovat své vodní dopravní prostředky. A tak se přístavy pomalu vyprazdňují a lodě přesouvají do zahrad a ulic.

V posledních dnech se naštěstí počasí umoudřilo, a tak se tu opět dá fungovat s podzimním oblečením. Ale jestli tohle byla předzvěst, tak se mám v zimě opravdu nač těšit.