letko.net

City game

aneb neobyčejná městská hra

V minulém týdnu se takřka nic zajímavého nedělo, až na první týden ve škole a jedné zajímavé hry. Hru pořádaly všechny studentské kluby univerzity. Začátek byl naplánován na 16:00 v centru města před hotelem Lappeen. To bylo sice od nich hezké, že mi to napsali i v angličtině, ale nějak mne nikdo neinformoval, kde hotel Lappeen sídlí. Nic jsem si z toho nedělal a vyrazil vstříc novým zážitkům. Předzvěstí dobře prožitého podvečera byla již samotná cesta autobusem. Asi 100m od kolejí jsem uviděl Filipa, takového potřeštěného Belgičana, který studuje v Německu a do Lappeenranty přijel jako já na výměnu. Po dalších 100m jsem ho doběhl a zeptal se, jestli taky jede do města. Jel. Došli jsme na nejbližší zastávku autobusu a po zkontrolování hodinek se rozhodli dojít k zastávce následující, neboť přeci máme dost času. Zastávku jsme našli a čekání na autobus krátili dialogem o českém a belgickém pivu. Pak se autobus objevil. Přijížděl k nám. Ovšem na nejbližší křižovatce k našemu zděšení a pobavení svého osazenstva odbočil. Nu co, nu nic. Máme 15 minut, než se kolem prožene další vůz hromadně svážející studenty do centra. Raději jsme ale změnili zastávku za nějakou, kterou projíždějí všechny tři linky.

Ani Belgičan ovšem nevěděl, kde se nachází onen hotel, zato však přišel na průpovídku, kterou jsme následně upotřebili. Když vystupovala valná většina podnapilého osazenstva autobusu pronesl: „Follow the wave!“ A tak jsme šli s davem. Nakonec jsme se objevili na místě srazu, kde již postávaly a hlavně popíjely hloučky oblečené v univerzitní stejnokroje. Asi po patnácti minutách přijela dodávka, ze které koukal amplión a nesrozumitelnou finštinou cosi provolával k davům. Nakonec zastavil a jeho posádka začala rozdávat mapku Lappeenranty a další dva finsky popsané papíry. Jednohlasně jsem se zvolil vedoucím týmu a šel vyzvednout zadání. Nepřekvapili, anglickou verzi nedistribuovali. Požádali jsme tedy nejbližší hezké Finky, aby nám to přeložily. První papír nám hned zabavily se slovy, že jsou na něm jen nepotřebné pokyny, abychom se chovali slušně a neutíkali před policií. Pak nám osvětlily princip hry.

Po městě jsou na stanovených místech kontrolní body, jimiž musí každý tým v libovolném, tedy vhodném, pořadí projít. V každém bodě je nutno splnit určitý úkol, za který bude tým obodován na stupnici 0-5. K tomuto bodovému hodnocení se ještě váže slovní vysvětlení. 14 bodů je třeba zvládnout za 6 hodin.

Vyrazili jsme ve složení vedoucí Zdeněk Letko – zde… Tým byl 6 členný. Dva Němci a jedna Němka tvořili germánskou polovinu, zbytek týmu byl ryze československý. Úkol první nakreslit mapu Zeměkoule a posléze na ní ukázat styčné body jakými je nejošklivější město Finska (Turku), nejmenší ostrov Polynésie a nejbližší univerzitní hospoda. Díky přesně položenému půllitru uprostřed Evropy a výřezu města získáváme plný počet. Přesun na další stanoviště. Uprostřed tržiště je třeba předvést kulturní vložku zpěv, tance atd.. Moc se nám nechce a chybí nám potřebný počet dam, ale za chvíli rozjíždíme tango říznuté valčíkem. Dostáváme pouze 3,5 bodu s poznámkou, že jsme málo opilí a málo svlečení. Třetí stanoviště bylo v režii elektro fakulty. Dostáváme šroubovák zástrčku a kabel s modrým, hnědým a zelenožlutým kabelem. Ani se mi to nemusí anglicky vysvětlovat. Spolu s druhým informatikem bleskurychle vyrábíme jeden konec prodlužovačky. Plný počet bodů a slovní pochvala. Navštěvujeme supermarket, abychom načerpali nové zásoby piva, a tak alespoň trochu zapadli mezi hlučné potácející se finské týmy.

Dalším jednoduchým úkolem je vyrobit 4dl za pomoci 3 a 5dl nádob. Hračka, jsme uměli již ve školce. Další stanoviště bylo v režii místního lyžařského klubu. Věřte tomu nebo ne, ale uprostřed léta a přístavního parku vyrobili uměle zasněžený kopeček. Každý tým měl delegovat trojici dobrovolníků, kteří kopec sjedou na bobu. Hodnotí se styl, odhalení a opilost. Asi v půlce kopce je mi natrženo tričko, ale moc bodů to nepřineslo. Další dvě stanoviště jsou divadelní. Nejdříve zpíváme Včelku Máju (německy, česky a slovensky současně), pak si ji notujeme s porotou ve finštině. Následně hrajeme Sněhurku a sedm trpaslíků (jakožto nejhezčí jsem hlavní postavou). Cestou na autobus, abychom se přesunuli mimo centrum, opět navštěvujeme supermarket. Máme za sebou polovinu stanovišť a dvě třetiny času – začíná být zima.

Zde se opět projevila naše neznalost místních poměrů, neboť jsme nastoupili do zaručeně nejdéle jedoucího autobusu. Díky Bohu aspoň jel obecně správným směrem. Zbytek cesty jsme museli dojít pěšky. A čas plynul. Následující soutěž byla nevalné kvality. Zkrátka se svléknout a oběhnout ve dvojici a prostěradle (tóga) hřiště. Naštěstí se v Markovi probudily exhibicionistické sklony, nebo ty piva, a můžeme jít dál. Následující stanoviště je na písečné pláži. Informatici se nezapřou. Máme z písku postavit co nejlepší napodobeninu počítače. Ne, že bych měl něco proti, ale kvádr z písku dělali už před X tisíciletími. Nakonec jsme vyrobili mohutnou víceúčelovou bezdrátovou myš s malým počítačem a LCDéčkem. Spolu s mým zasvěceným komentářem získáváme 5+. Před následujícím stanovištěm náš tým naletěl na falešný kontrolní bod, a tak se Marko před těmi slečnami svlékal zbytečně. Ale bude z toho jistě spousta fotek… Pomalu se stmívá a nám je jasno, že nezvítězíme.

Po dlouhém hledání nacházíme pro nás poslední stanoviště. Půlka týmu se snaží vyřešit nějaký finský slovní rébus a druhá polovina zatím běhá a točí se s čelem přilepeným na konec zabodnuté basebalové pálky. Natrhl jsem si kalhoty. Je tma, zima a nám se podařilo absolvovat 10 ze 14 úkolů. Jsem rád, že bydlím tak blízko. Postel a zítra ráno v osm na přednášku.

Nemusím snad zmiňovat, že vyhrál jakýsi finský tým opilých hlučných exhibicionistů. I cenu si druhý den přišli vyzvednout z přistaveného karavanu (sauna), pouze v ručnících a evidentně posilněni nejen horkým vzduchem.