letko.net

Nacházíte se: letko.net > Blog > Moje první návštěva sauny

Moje první návštěva sauny

aneb první večer ve Finsku ztrávený výhradně ve společnosti domorodců z kmene Fin.

8. září 2005

Kdož mne znáte asi se nad tímto odstavcem pousmějete. Pravděpodobně mi bylo smutno po členství v nějaké organizaci, a tak jsem vstoupil do počítačového klubu Ruut. Tento klub sdružuje informatiky nadšence a svým členům přináší styk s počítači a ostatními podobně postiženými individui. Po zaplacení členského poplatku mi přišel mail s instrukcemi jak využívat služby, které jsou mi přístupné, a pak také informace, že ve středu 7. od 18 hodin je pořádána další sauna party. Ani jsem se dlouho nerozhodoval zda se tam objevit, stejně se jich musím zeptat, jestli mi nezvednou kvótu na webovou prezentaci.

Ve středu jsem si šel zaběhat, pak si dal sprchu a ukuchtil večeři. Nepospíchal jsem do sedmi přeci času dost. Když jsem umyl nádobí a přišel k počítači už tu na mě čekalo okno s informací, že jsem před dvaceti minutami měl být v sauně. Nu co, stejně nevím, kde ta sauna je. Začal jsem jí hledat. Znal jsem pouze její jméno, ale nikdo už mi nenapsal adresu. Nakonec jsem ji přeci jen přes Google našel. Adresa tam sice nebyla, ale fotka a stručný popis pozice ano. Vzal jsem si ručník, batoh s bundou a vyrazil jsem. Hned na druhý pokus jsem to našel. Na břehu jezera daleko od civilizace mezi stromy krčily se dva baráčky. Podle počtu kol na parkovišti jsem usoudil, že přeci jen jdu trochu pozdě. Ve dveřích té větší budovy jsem potkal nějakou slečnu, které jsem se opatrně zeptal, zda jsem tu správně. Byl jsem. Tato budova fungovala jako letní chata. Asi 25 lidí se tísnilo v místnosti, která by se dala považovat za obývák a jídelnu. Vstoupil jsem a všechno utichlo. Byl jsem středem pozornosti. Představil jsem se, prohodil obě finská slova, která znám (na zdraví a děkuji) a informoval okolí, že tím jsem vyčerpal své znalosti jejich jazyka. Od jednoho ze sedících, kterého bych tipoval na doktorské studium, jsem se dozvěděl, kde naleznu lednici s pivem a ticho se opět proměnilo v syntézu hlasů.

Vzal jsem si tedy z lednice pivo a sedl si na volné místo. Hlavně starším členům klubu to nedalo a začali vyzvídat. Odkud jsem, co studuji, jak dlouho tu budu atd. Já jsem od nich zvěděl, že pokračuji v tříleté tradici klubu, mít mezi sebou cizince. Každý rok je v klubu nějaký cizinec a každý rok je to Čech. Asi je to národní povahou. Zábava pokračovala vesele dál většinou ve finštině, které ale bylo trochu rozumět, neboť se chlapci bavili o počítačích a programování. Každé druhé slovo bylo anglicky nebo anglickou zkratkou. Takže jsem se občas mohl vmísit do rozhovoru.

Asi tak po hodině se místnost začala pozvolna vyprazdňovat, když jsme s mým posledním diskusním partnerem zůstali v místnosti sami bylo mi to divné. Vyšli jsme tedy před chatu. Tam se již v altánku připravovalo maso a dole u sauny na verandě se povalovalo několik Finů jen tak v ručníku. Evidentně jim v těch +15 °C nebyla zima. Zamířil jsem k masu. Cestou jsem byl ale kýmsi odchytnut a dotázán kolikrát jsem byl v sauně. Přiznal jsem barvu a už mě všichni zvali do sauny. Vzal jsem si tedy ručník, vzpomněl si na všechny blízké a pokorně šel. Jeden z nich se ujal role nápovědy a stručně mi radil, co se v které místnosti dělá.

První místnost je hlavní šatna, tady člověk nechá oblečení a zůstane pouze ve spodním prádle. Pak s ručníkem přechází do druhé šatny, kde se již chodí bez bot. Zde se člověk svlékne úplně a zanechá tu i svůj ručník. Následuje další místnost se sprchou. Před vstupem do sauny je člověk povinen se osprchovat, neboť jak mi bylo řečeno, již po staletí je sauna nejčistším místem domu. A pak jsem vešel do sauny. Horko tam nebylo, bylo tam totiž nesnesitelné vedro. Pánové mi udělali místo mezi sebou a postupně se střídali ve vysvětlování nejrůznějších tajů finské sauny.

Dozvěděl jsem se tak například, že se v sauně dříve rodilo, protože to byla nejčistší místnost obydlí. Nezřídka kdy se tu i umíralo. Někdo polil kameny, moje hlava si právě hraje na Papinův hrnec. Už jen nadechnutí pálí hluboko v nosní dutině. Přirovnal bych to asi k pití absintu nosem. Potím se jako kůň a někdo další si bere slovo a mění téma. V sauně je nejhorší místo přesně naproti kamnům. Samotné teplo totiž člověku nevadí tak, jako teplo v kombinaci s vlhkostí (což mi ani nemusí říkat). Při polití kamenů se zvedne oblak páry, který kolem stropu obletí místnost a první zásah dostane právě protilehlá strana. Někdo jiný dodává, že u podlahy je vždy nejlépe, neboť teplý vzduch stoupá vzhůru.

Ptám se na možnosti regulace teploty, v marné naději, že by mi snad ukázali, jak se dá sauna zchladit. Jen mávnou na přístroj na zdi a tvrdí, že to je čidlo – doufám, že není protipožární. Pak si bere slovo někdo další. Kameny by se neměli polévat velkým množstvím vody. Ideální je polévat je jako když pes značkuje. Málo a často. Další navazuje tím, že sauna je pro Finy místem, kde se nikdo nemusí stydět. Ačkoli jsou Finové na veřejnosti dosti stydlivý, v sauně je tato stydlivost neprovází. Někdo jiný na to reaguje, že v sauně se stejně nedá sex provozovat, že to zkoušel. Na toto téma si museli všichni říci své zážitky. Pak někdo opět polil kameny. Myslím, že budu mít místo mozku dušenou mrkev. Ještě si vyslechnu základní podmínky slušného chování polívače. Ten například nesmí opustit místnost dříve než polité kameny přestanou syčet. Tím se osazenstvo chrání před vrahem, který by vylil celý kyblík na kameny. Mám dost, jsem uvařen, jdu si hledat talíř a oblohu. Můj průvodce mě ze sauny následuje. Venku mě upozorňuje, že není dobré sprchovat se studenou vodou hned, že nejlepší je skočit do sněhu nebo do jezera. Což taky vyběhnuvší z chaty zadními dveřmi dělá. Přemýšlím, jaký je rozdíl mezi hupsnutím do studené vody a sprchou. Je to jedno, hlavně že jsem přežil. Beru si ručník a jdu zkontrolovat maso. Tam se opět stávám terčem dotazů, a tak si ani nevšímám, že vlastně stojím asi půl hodinu venku při teplotě +13 °C jen tak v ručníku.

Pak se jdu ještě ohřát do sauny, osprchovat a hurá do teplého oblečení. Na rozdíl od ostatních tu nepobíhám v tričku, ale v takřka zimní výbavě. Pojídáme maso a povídáme dlouho do noci. Sauna zatím chladne a čeká na příští zákazníky.

Naposledy zmeneno: 8. září 2005
Zobrazeno: 3695
Jedu na LETCo. enginu. Zdeněk Letko (2005-6)